Historie driftování sáhá až do minulého století, kde se driftování zrodilo. Ze starodávné disciplíny zvané Touge Racing tzn. horský průsmyk. Mladí bojovníci se zde proháněli auty "blatník na blatíník" po klikatých horských silničkách. Tato disciplína s postupem času zaujala bojovníka jménem Keiichi Tsuchiya, který dal tomuto sportu novou filozofii. UČENÍ O VELKÉM DRIFTU Dnes se těmto turnajům říká D1 Grand Prix a učení má obrovské množství příznivců, zejména v Japonsku. Driftování se dělí do pěti skupin. Definice driftování: Průjezd zatáčkou (bokem) řízeným smykem.

- Drift s ruční brzdou - jedná se o začátečnickou techniku, kdy řidič rychlým a pevným zatažením přenese většinu brzdné síly dozadu a zadní kola to dříve nebo později nevydrží. Řidič potom drift ovládá pomocí plynového pedálu a volantu.

- Setrvačný drift - provádí se ve vysoké rychlosti. Řidič sundá nohu z plynu, aby změnil rozdělení hmotnosti a vyvolal lehkou přetáčivost. Následně vyrovnává rychlými pohyby volantem a prací s plynovým pedálem. Jedná se o nejtradičnější metodu driftingu, která však v poslední době ztrácí na oblíbenosti.

- Kačírkový drift: Tato technika prodlužuje vzdálenost na jakou lze driftovat, a dokáže spojit průjezd dvěma po sobě jdoucími zatáčkami. Když driftu dochází šťáva, vyjede řidič vnější zadní pneumatikou z asfaltu do kačírku u trati. Majitelé okruhu tuto techniku nemají rádi.

- Kyvadlový drift: Řidič zhoupne auto směrem k vnější částí blížící se zatáčky. Pak ho za pomoci kyvadlového efektu hodí do smyku a dosáhne požadovaného úhlu. Na mokru tuto techniku zvládne každý. Většina jezdců D1 kombinuje drifty "když se řidič blíží k zatáčce, zatočí volantem na pikovteřinu na opačnou stranu. Následně otočí volantem směrem do zatáčky a za pomocí spojkového kopu přenese veškerou váhu na jednu stranu auta. To přiměje jeho zadek opustit stopu"

- Spojkový kop: Jedná se o drift, kdy auto nesníží rychlost. Tento manévr (kvílení a kouř od pneumatik) jsou velmi oceńováni soudci. Technika: Sešlápne se spojka pod plynem a pak se opět uvolní. Náhlý příval výkonu protočí zadní kola. Při nájezdu do zatáčky je třeba lehce pootočit volantem, lehce sešlápnout spojku, zároveň zatlačit na plyn, vytočit motor a následně spojku uvolnit.Vše se musí odehrát během jedné vteřiny, jinak se motor přetočí Opakem spojkového kopu je podřazovací kop - při nájezdu do zatáčky se sníží otáčky podřazením a po uvolnění spojky dojde k prudkému zpomalení zadních kol, která se utrhnou. Obě techniky jsou velmi necitlivé k pneumatikám a motoru.